Psí škola DogSport CZ
výcvik psů pozitivní motivací
Plzeň - Slovany, Liliová ul.
 

email: dogsportcz@gmail.com 

GPS: 49°43'52.183"N; 13°22'57.217"E, Mapa


Chystáme se na první hodinu...

Pokud se k nám chystáte poprvé a přesně nevíte jak se připravit na první hodinu a co přesně a proč si vzít s sebou, tak následující řádky jsou pro vás :-)

S sebou si nezapomeňte vzít očkovací průkaz, pokud jste tak neučinili, psa ošetřete proti blechám.

Je třeba si uvědomit, že pes přichází na pro něj neznámé místo, kde bude plno cizích pachů, lidí a psů. Cviky, které doma nebo na procházce zvládá, v cizím prostředí vůbec "umět" nemusí. Proto je důležité psa co nejvíce motivovat. Z tohoto důvodu si pro něj připravte výjimečně dobré pamlsky. Pokud pes denně sní kvantum piškotů, v cizím prostředí na ně nemusí vůbec reagovat, nebo jen velmi slabě. V tom případě jsme s výcvikem u konce, jelikož nemáme jak přesvědčit psa, že s námi má spolupracovat.

Při tréninku zkrmíme velké množství pamlsků, proto je důležité si připravit kvalitní pamlsky, jako je například vařené kuřecí, nebo sušené maso. V případě že máme malého psa, můžeme tak nahradit celou jednu krmnou dávku! Pokud by pes po celou dobu tréninku přijímal například piškoty, nebo průmyslově vyráběné pamlsky, dostal by do těla velké množství cukru, popřípadě soli. Pokud dáme psovi jednou za čas "nezdravý" pamlsek, nic se mu nestane. Ale pokud na takovéto nepříliš vhodné pamlsky cvičíme celou hodinu několikrát týdně, časem se to může negativně projevit na jeho zdraví.

Budete potřebovat dva druhy pamlsků. Jedny velmi lákavé, tzv. hodnoty A (zmíněné výše) a druhé méně oblíbené, tzv. hodnoty B. Předem vyzkoušejte, jak na které pamlsky váš pes reaguje a kterým dává přednost.

Další často opomíjenou věcí při tréninku, která pak značně komplikuje práci, je dostupnost pamlsků. Ideální je pořízení pamlskovníku a kalhot s většími kapsami, ať můžete dostatečně rychle psa odměňovat. Nejsou vhodné igelitové pytlíky zastrčené někde hluboko.

Velmi důležitým prvkem při trénování psa je společná hra. Nejvhodnějším stylem hry je přetahování o hračku. Ne všichni psi přetahování milují, ale toto lze časem naučit. Z tohoto důvodu si s sebou vezměte hračku na přetahování a dále psovu nejoblíbenější hračku (nikoliv nejhezčí). Pokud žádné vhodné hračky na přetahování nevlastníte, můžete si je zakoupit přímo u nás.

Psovi pořiďte kvalitní co možná nejširší obojek z kůže nebo látky. Nepoužívejte řetízkové nebo stahovací obojky. Na výcvik není příliš vhodný postroj. Pokud je váš pes agresivní, vezměte si s sebou koš. Pravděpodobně vám trenérem bude doporučena ohlávka. Nezapomeňte na vhodné vodítko. Flexi vodítka slouží jen k venčení, nikoli výcviku.

Během lekce se vám trenér bude průběžně věnovat. Vždy (hlavně ze začátku) cvičí jen jeden pes, zbytek je přivázaný nebo odložený v kleci. Jestliže vlastníte klec nebo přepravku, vezměte si ji s sebou, je to výborná příležitost, jak psa naučit milovat pobyt v ní.

Před tréninkem psa nekrmte (alespoň 3-4 hodiny) a pořádně vyvenčete. Přibalte si s sebou vodu.

Uvědomte si, že na tréninku se učíte hlavně vy, jak se psem správně pracovat. To znamená, že lekce jsou určeny převážně pro vás, majitele. Trénink psa probíhá z 90% mimo cvičák (doma, na procházce, na

návštěvě, na zahradě...). Cvičit se psem pouze jednou týdně, sice pod dohledem trenéra, je nedostatečné a je to ztráta času jak pro vás, tak pro nás. Výhodou je, že stačí se psem pracovat intenzivně 5-10 minut denně, zbytek "tréninku" probíhá po celou dobu, co jsme se psem v kontaktu.

Při jakýchkoliv nejasnostech nebo dotazech nás neváhejte kontaktovat emailem!

 

Těšíme se na vás,

DogSport CZ

 

Ohlávka - k čemu je to dobré?

Zaprvé je dobré znát, proč pes tahá na vodítku. Odpověď je poměrně jednoduchá, ale né vždy si ji správně vykládáme. Dejme tomu, že procházíte se svým psem kolem druhého psa. Váš pes si chce toho druhého očichat a tak za ním vyrazí. Stanou se dvě věci. Zaprvé napne vodítko a tím pádem  dosáhne na druhého psa (popřípadě se k němu alespoň přiblíží). Právě se pes naučil následující " čím více zatáhnu, tím blíže se odstanu k odměně" Odměna je v tomto případě sociální kontakt.

Správně vycvičený pes by měl předvést následující chování: buď bude psa 100% ignorovat anebo se naučeným signálem "zeptá" zda se může jít seznámit.

Některé jedince odnaučíme tahat tak, že je budeme napřiměřeně trestat za každé zatáhnutí (strach z bolesti bude natolik silný, že přehluší hodnotu odměny). Hlavním efektem tohoto "výcviku" je strach z vlastního majitele a pasivita, vedlejším je zdánlivě hezká chůze na vodítku. Daleko větší část psů si raději dobrovolně zvolí trestání, protože natažené vodítko jim přináší výhodné odměny. Některá plemena mají toto chování geneticky upevněno. Například bíglové byli šlechtěni, aby zvládli velké nepohodlí, jen aby udrželi stopu a dohnali lišku.

Takže jak naučit psa pomocí ohlávky ukázkovou chůzi na vodítku? Tuto pomůcku používáme nejen pokud pes neumí správně chodit na vodítku, ale také v případě, že je nekontrolovatelný a nebo fyzicky těžko zvládnutelný. Ohlávka (tak jako všechny výcvikové pomůcky) není samospasná. Ohlávka sama o sobě nevyřeší daný problém, ale pomůže vytvořit chování, které následně výcvikem upevníme.

Nikomu asi nepříjde divné, když vidí koně s ohlávkou, ale téměř každý se velmi brání nasadit ohlávku psovi. Často lidé říkají, že je to trápení psa, ne-li přímo týrání. Ti stejní lidé ale s klidem na svého psa řvou, stokrát za procházku trhnou  vodítkem, nebo jinak psa trestají, hlavně že pes není "týrán" ohlávkou. Doporučuji si sehnat RTG krční páteře snímky takto "vychovávaných psů"! Zkuste si nasadit obojek na krk a poproste kamaráda, ať s vámi kažou minutu silně trhne, a představte si, že toto zažívá pes každý den po dobu řekněme 10 let.

Základem je zvolit správnou velikost ohlávky (na trhu je velké množství značek a velikostí) a neméně důležité je naučit psa, aby pro něj nošení ohlávky bylo příjemné. To lze zvládnout za pár lekcí.

Pokud máme takto připraveného psa (těší se na ohlávku a nemá tendenci si ji sundávat), nasadíme mu i obojek. Velmi se osvědčilo přepínací vodítko (se dvěma karabinami). Jednu karabinu připnema za ohlávku, druhou za obojek. Vždy když pes zatáhne, tak místo toho aby se odměnil tím, že se dostal tam kam chtěl, ohlávka mu stočí hlavu směrem k vám. Což je první krok k vytvoření žádoucího chování - "pokud něco chceš, jdi k tomu v klidu". Bez pomocí ohlávky jde toto chování vytvořit velmi těžce - musíte být neustále ve střehu a kolikrát disponovat velkou fyzickou silou (například když máte hyperaktivní dogu).

Při správném postupu časem nebudete ohlávku potřebovat vůbec. O správné technice výcviku se více dovíte v naših kurzech.

 

Povídání o motivaci


O motivaci by se dala napsat celá kniha. Tento článek pojednává o motivování psa u začínajících kurzistů a chyb, kterých se nejčastěji dopouští.

Teorie je velmi prostá: „Pokud pes předvede požadované chování, dostane odměnu.“ Ovšem to co považujeme za odměnu my, nemusí za odměnu považovat náš pes. Musíme si uvědomit, že pes přichází na neznámé místo plné různých pachů, zvuků, lidí a psů. Pes se v tomto prostředí může chovat naprosto bezproblémově (v tom případě můžeme začít psa okamžitě trénovat), může mít strach, anebo může být excitovaný.

1. Bezproblémový pes

Co je to bezproblémový pes? Pes, který se chová jako pes anebo pes, který se chová podle našich představ? Nespíše dáme přednost druhému případu. To znamená, že nebude agresivní, zbytečně uštěkaný, vše očichávat, bude se nám věnovat, spolupracovat s námi a nebude se příliš zajímat o své okolí. Jeho motivací bude hra a jídlo, které mu poskytneme pouze my. Pokud se váš pes narodil přesně s takovými vlastnostmi, gratuluji, jste jeden z tisíce! Všech zbylých 999 psů se tomuto chování musí naučit! Čili pes, který je připraven na trénink, se v podstatě jako pes nechová, ale ovládá své pudy a impulzy. Je tzv. „pod kontrolou“.

2. Bázlivý pes

Bázlivý pes se může projevovat různě, například zdánlivým nezájmem o trénink (odměny), agresí, nadměrným čenicháním, atd. Strach může být vrozený anebo získaný. Kupříkladu pes nemá kladné zkušenosti s tréninkem, nikdy v životě nebyl úspěšný, bojí se cizích lidí, cítí se být pod psychickým tlakem…

V tomto případě je nemožné začít psa trénovat. Nejprve musíme docílit, aby se cítil být v pohodě, nebo aby ovládl svůj strach do té míry, že je schopen přemýšlet. V tomto okamžiku začíná naše práce s motivací. Odměna musí mít tak velikou hodnotu, že dokáže přebít pocit strachu. Nejčastěji se stává následující. Majitel nabízí psovi jídlo, které pes buď odmítá, nebo sní velmi neochotně, popřípadě „jen tak aby se neřeklo“. Většinou slýcháváme větu „ale doma to chce“. A to je přesně ono. Pes není doma, ale nachází se v pro něj stresujícím prostředí. Zkrátka piškoty, průmyslově vyráběné odměny a granule jsou z 90% případů velmi nedostatečnou odměnou, pro kterou psovi nestojí za to se snažit. Proto zapomeňte na piškoty a předsevzetí, že nikdy nedostane nic jiného než granule a motivujte svého psa extra pamlsky, které jindy nemá šanci získat: maso, sýr, uzeniny, těstoviny, vařené (sušené) vnitřnosti…

Tento druh odměny slouží pro „nastartování psa“, časem díky přenášení hodnot se můžete vrátit k slabším odměnám (Ale to by bylo na další článek, ne-li knihu).

3. Excitovaný pes

Je pes velmi vzrušivý a nabuzený svým okolím, popřípadě činností do té míry, že je neschopen se ovládat. Velmi zjednodušeně se pes tak moc dožaduje odměny, že není schopen se soustředit a podat požadovaný výkon. Pokud je onou odměnou impulz z okolí (například jiný pes), musíme mít tak silnou odměnu, aby její hodnota byla vyšší než hodnota cizího psa. Čili opět s granulí u

většiny psů velkou parádu nenaděláme. Musíme zvýšit hodnotu našich odměn. Na druhou stranu, pokud je pes tak natěšený z odměny, kterou mu poskytneme my, musíme její hodnotu snížit. Každý určitě známe tento případ ze svého vlastního života. Například chceme uspět v testu tak moc, až jej celý zkazíme. Nebo chceme někomu předvést nějakou dovednost, o kterou se snažíme tolik, že ji celou pokazíme. Jedná se o přemotivovanost.

Závěrem

Psa lze motivovat nekonečně mnoha věcmi. Fantazii se meze nekladou. (Obzvláště psí fantazii). Již jsem zažila psy, kteří byli motivování igelitovými střapci, různými hračkami, plácačkou na mouchy, mandarinkami z plechovky, ponožkami, laserovým ukazovátkem, duší z kola, kočičími hračkami, PET lahvemi, cákáním vody, listím, mrkví… Co pes to originál a je na nás, jejich trenérech, abychom tyto jejich záliby objevili a uměli je využít ve svůj prospěch. Na závěr bych ráda dodala, že 90% kurzistů přijde na trénink s nedostatečnými pamlsky (a velmi nedostatečným množstvím). Pro zjednodušení naší práce, vaší a hlavně práce psa, prosíme, zkuste experimentovat a připravit si větší množství výjimečně chutné odměny. Vaší odměnou bude spolupracující, pohodový psí kamarád!

Povídání o tricích anebo proč je cvičit?

Je velmi mnoho důvodů proč učit svého psa tzv. trikům. Jedním z hlavních je, že je to pro obě zúčastněné strany zábava. A čím více zábavy si s vámi váš pes užije, tím více pro něj budete zajímaví a tím více vás bude poslouchat. Není už toto dost pádný argument?

Triky jsou jedna z mála možností, jak se svým psem komunikovat. Když pes pochopí pravidla tréninku, resp. čím více triků jej naučíte, tím každá další lekce bude snazší a nakonec zjistíte, že se váš kamarád dokáže učit neuvěřitelně rychle.

Triky zlepšují schopnost přemýšlet, rozvíjí koordinaci, motivaci a rozšiřuje dovednosti, a to nejen psí! S každým dalším naučeným cvikem se stáváte zkušenějším trenérem. Zjistíte, jak váš pes přemýšlí, jakou rychlostí se učí atd. Nakonec se takzvaná „poslušnost“ pro vás stane jen dalším trikem, nikoliv nepříjemnou povinností jako pro psa, tak i pro vás.

Například mí dva psi (šiperka Herry a pumi Fífa) mají každý naprosto jinou strategii, jak přijít na finální podobu cviku. Šiperka jde na to tak, že nabízí tolik chování, až se zkrátka trefí, zatímco Fífa nad danou situací velmi přemýšlí, nejedná zbrkle a velmi přesně si uvědomuje, které chování přináší odměnu. K výsledku se dostanou většinou obě stejně rychle.

Například nedávno jsem je učila skládat plastové mističky na sebe. Jeden pes vždy leží v pelechu a pozoruje, jak druhý vedle něj cvičí (zároveň takhle trénuji kontrolu – teď cvičíš ty, teď cvičí ta druhá). Herry okamžitě vlezla do mističky, strčila dovnitř čumák, začala v mističce přešlapovat, pak ji zvedat a jezdit s ní po podlaze. (Odměňovala jsem zvednutí misky).

Fífa přišla k misce, strčila do ní čumák a čekala. Nic se nedělo (žádnou odměnu ji toto chování nepřineslo) a tak místo čumáku dala do misky nohu. Opět žádná odměna – opět zkusila strčit čumák a jakmile byl v úrovni okraje misky – dostala odměnu. Po několika úspěšných pokusech se mi podařilo Fífu natvarovat tak, že si opřela zuby o okraj misky a po několika dalších pokusech již taky zvedala misku do vzduchu.

Dvě rozdílné strategie, ale obě úspěšné :-)

Vedlejšími efekty, které mi trénink triků přinesl byly například: „rozkrmení“ nežravého psa, zlepšení motivace, zmírnění strachu, uvědomění si vlastního těla a mnoho dalších, ale o tom až někdy příště :-)