- Lekce agility nabízíme formou skupinových tréninků.
- Jedné výcvikové lekce se účastní 2 – 3 psi různé úrovně.
- Trenér se každému věnuje individuálně. Vždy cvičí pouze jeden pes, ostatní jsou odložení tak, aby nerušili.
- Všichni psovodi se aktivně účastní (pomáhají držet psa na startu, odměňovat, popřípadě zvedat spadlé laťky) a sledováním kolegů se učí.
- V případě zájmu je možné domluvit si také individuální lekci agility.
Majitel se zavazuje, že je jeho pes naprosto zdráv a schopen výcviku, řádně očkovaný, odčervený a ošetřen proti blechám.
Je zakázáno vodění psa na ostnatém, škrtícím či řetízkovém obojku.
Majitel se také zavazuje, že bude používat při tréninku pouze pozitivní motivaci.
Obecné informace o agility
Co to je? Agility je poměrně mladý psí sport, kdy psi překonávají předem určenou trať v co nejkratším čase s co nejmenším počtem chyb. Trať obvykle obsahuje kolem 20 překážek: skokové překážky, tunely, kruh, dálku, kladinu, houpačku, áčko, slalom.
Bude to mého psa bavit? Pokud mu nebrání žádné zdravotní problémy, nemá nadváhu a je v dobré kondici, tak určitě bude. Jsou plemena a jedinci, kteří agility milují nadevše hned od prvního okamžiku a jsou psi, které agility začne bavit až časem. Psi, které agility nebaví, neprošli kvalitním tréninkem, jelikož hlavním požadavkem je, aby tento sport bavil nejen majitele, ale především jejich čtyřnohé kamarády.
Hodí se k tomu můj pes? Agility není vhodným sportem k tomu, aby náš pejsek shodil přebytečná kila, ale naopak, na trénink agility musí být pes již v perfektní kondici. Taky není vhodné chodit na agility proto, aby se náš pes naučil poslouchat. Základním předpokladem pro úspěšný trénink je ovladatelný, soustředěný pes, který je naučen s námi spolupracovat. Psovi, který není pod kontrolou, hrozí několikánásobně vyšší riziko zranění! Žádný pes se nenarodí se všemi vlastnostmi, které bude potřebovat pro sportovní kariéru na parkuru. Je na nás, abychom mu poskytli maximálně kvalitní přípravu.
Na agility samozřejmě existují plemena vhodná (například šlechtěná pro pracovní využití) a méně vhodná, zejména pro své tělesné proporce. Baset nad překážkami asi zrovna dvakrát jásat nebude.
Ale já chci dělat agility jen „pro radost“. Majitelé, kteří chodí s pejskem na trénink jen občas, aby se psík vyběhal, ač v dobré víře, zrovna dvakrát svému kamarádovi dobrou službu neprokazují . Zaprvé pes nebývá dobře připraven („naučí se“ agility za velmi krátký čas), kvůli neznalosti často nebývá správně rozcvičen, nechápe dokonale co po něm psovod požaduje, často se plete, neběhá naplno a tak podobně. Povahově slabší jedinec může být tímto přístupem stresován, hyperaktivní pes se může velmi lehce zranit, přetrhat si vazy a může být frustrovaný (a tím pádem ještě divočejší), či může zcela ztratit o agility zájem.
Psi, keří jsou trénováni pro závody, postupují po velmi malých krocích, nenaučí se agility za jeden týden. Předpokladem úspěšnéh závodníka je, že běh po parkuru bude nadevše milovat, chápat a užívat si. Tito psi (mělo by tomu tak být) běhají opavdu pouze pro radost.
Pokud již předem víte, že tolik času mít nebudete, nebo nechcete obětovat, nevěšte hlavu. Příprava je pro všechny stejná. Čím víc času a usilí budete věnovat tréninku, tím rychleji budete postupovat. Nedostává-li se vám tolik času, nebo nechcete tolik času agility věnovat, zkrátka budete jen postupovat pomaleji.
Co k tomu budu potřebovat? Jak již bylo zmíněno výše, především psa v kondici, který prošel základním tréninkem. Dobrou obuv, dobrou náladu, chuť učit se novým věcem a ideálně dobrou fyzičku.
Ale můj pes utíká za jinými psy. Díky pozitivní motivaci naučíte svého psa agility milovat natolik, že jej jiní psi zajímat nebudou.