S Kesikou jsem poprvé k Verče přišla, když jí byly 2 měsíce. Měla jsem sice načteno (a myslela jsem si, že dost :-) o tom, co je to učení pozitivní motivací, ale v praxi jsem byla občas docela bezradná. Kesinka je totiž živel, který má v hlavě tisíc myšlenek za sekundu, miluje vše živé a hraní se všemi a se vším a nezná odpočinek :-), a tak mi od malička dává dost zabrat. Verča nás ale obě učí, jak spolu komunikovat, vždy, když jsem nějaké Kesinky chování nechápala, tak mi Verča vysvětlila jak je třeba vžít se do role psa a nesnažit se to pochopit ze strany člověka. A opravdu, vždycky bylo za chvilku po problému. Dnes se už věnujeme agility, všechno nové se učíme hrou a moc si to všechno s Cassie užíváme. A to vše díky Verče, která mi vztah se psem pomohla (a pořád pomáhá) vybudovat. Na každou lekci se obě dvě, já i Cassie, moc těšíme.

Jsem Jaru s borderákem Čikem. Čiko moje "dítě" moje láska..problém byl, že jsme si nerozumněli. Skoro tři roky jsme se v tom plácali sami a já byla nešťastná a on otrávenej z každý naší činnosti. Všude pořád dokola ...příkazy ...zákazy ...vystřídali jsme mnoho cvičáků. Ale! jak se říká, kdo hledá ten najde  - našla jsem Dogsport :)  Pomohli mi pochopit svého psa a naučit se s ním komunikovat. Pracovat jako tým. Po dvou letech stále chodíme k Verče na hodiny agility, které nás stále posouvají dál. Mě osobně se změnil celý vztah k Čikovi a jako bonus je v Dogsportu prýma parta, se kterou ráda trávím každé závody! :) Chodíme tam moc rádi !!!! Kdo má chuť na sobě pracovat a neví si rady, je na správné adrese.

Uz je to temer dva roky,  co s Kessie chodime trenovat k Veronice.  Kessie je moc sikovna. Chytra a rychla. Miluje trikovani,  agility i canicross. S tim vsim nam Veronika pomaha.  Zasmejeme se,  kdyz me nohy a telo rychlosti Kessie nestaci a ja vlaju v zavesu a pokousim se neupadnout.
S Kessie to vsak neni vzdy snadne.  Uz od malicka "vyjizdi" na psy i na lidi,  ktere nezna.  Diky treninkum a ziskanym doporucenim  uz vsak obtizne situace celkem dokazeme zvladat. Moc dekujeme.

Je hrozné, jak ten čas letí… Už čtvrtým rokem chodíme s Maxem do DogSportu. Doporučení jsem dostala od chovatelky a jsem jí za to dodnes velice vděčná! Ani nechci domyslet, jak bych Maxe vychovala (je to můj první pes v životě) bez Veroničiných skvělých rad, důsledného a trpělivého vedení a tréninků poslušnosti. To vše pozitivní metodou, kdy se pes může snahou „přetrhnout“ a trénink je pro něj tou největší zábavou!

Dnes je to díky tomu super parťák pro život, ale také týmový hráč, protože po základech poslušnosti jsme se začali věnovat, od 10 měsíců věku, agility. V současnosti již jezdíme na závody s celou partou „dogsporťáků“ a strašně si to užíváme. Jsou to vždy vydařené akce se spoustou zábavy, adrenalinu a hlavně skvělých výsledků! Vždyť nás trénuje samotný Mistr republiky 2016! J

DogSport mohu jedině doporučit a trenérkám moc poděkovat za obrovskou trpělivost a skvělou odbornou práci, kterou odvádí! Verča i Alča umí „ušít každému psíku trénink na míru“ a vždy přijdou na to, jak POZITIVNĚ dosáhnout požadovaného výsledku. Anička se zase postará o psí relaxaci a fyzičku na kurzu kondičního cvičení! Co víc si přát! J

Na cvičák jsem začal chodit před půl rokem a zajímal mě především výcvik základní poslušnosti, chození u nohy a socializace mého pejska s ostatními. Od té doby chodíme minimálně jednou týdně, a to co jsem dostal je mnohem víc, než jsem očekával. Naše komunikace se Špagetou zlepšila a cítím, že se celý náš vztah prohloubil. Líbí se mi přístup Veroniky, která funguje i jako takový můj poradce ve všech věcech kolem Špagety. Navíc jsme začali trénovat agility, které baví nejen pejska ale i mě. Na závěr jedna důležitá věc, pro všechny, kdo si myslí, že cvičák nepotřebují. Za volant člověka bez řidičáku nikdo nepustí, pistoli vám taky nikdo neprodá pokud nemáte zbroják... podobně by to mělo být i se psem a cvičákem.

Vše v referencích už bylo řečeno, jen bych to opakoval, ale jedno musím říci. Paní Veronika to s pejskama umí, umí a ještě jednou umí. Rádi s mým pejskem Árnym na tréninky chodíme už 1,5 roku. Učíme se sobě rozumět a je to moc prima. Za hezké chvíle na trénicích děkují Jarda pejsek Árny.

Na kurzy jsem začala chodit s tehdy půlroční fenou SBT Ellie. Byla divoká a všechno kolem jí zajímalo víc než já. Vyzkoušela jsem i jiný cvičák, kde se mi ale přístup moc nelíbil, proto jsem zkusila DogSport CZ. Ze začátku mi výcvik připadal trochu "divný". Z předchozího cvičáku jsem byla zvyklá na jiný způsob ve formě zákazů a příkazů a s pozitivní motivací jsem neměla žádné zkušenosti. O to víc jsem byla překvapená, když to opravdu fungovalo. Po půl roce jsou vidět neuvěřitelné změny. Díky správnému a trpělivému vedení jsem se naučila jak nejlépe se psem pracovat, jak ho motivovat, odměňovat za každý malý úspěch, porozumět mu a případně odbourat nežádoucí chování. Ellie tréninky baví, vždy se na ně těší a (většinou) s radostí spolupracuje.

Jakožto nezkušená pejskařka, jsem začala chodit do nejmenované psí školy, kde bylo na jedné lekci přibližně 8 psů a výuka probíhala klasickou metodou. S tímto rázným přístupem jsem byla nespokojená, a proto jsem se rozhodla dát na doporučení pejskařů, které jsem potkávala na vycházkách a před více než rokem jsem začala chodit do DogSportu.

Nadchlo mě tam snad úplně všechno - individualita, časová flexibilita, cena a především cvičební metoda! Po první zkušenosti mi přišlo nemožné, aby se nějaký pes dal vychovat metodou pozitivní motivace, bez jakéhokoli donucování, ale ta myšlenka se mi líbila a tak jsem to zkusila.

Dnes, po roce, vidím neuvěřitelné výsledky. Moje border kolie Jessie se naučila přemýšlet, soustředit a spolupracovat. Tréninky pro ni nejsou nutným zlem, ale zábavou a odměnou. Nejen, že se zlepšujeme v agility, ale také v komunikaci a v našem vztahu, který je pro nás pro obě moc důležitý.

Za náš pokrok bych chtěla moc poděkovat cvičitelce Verče, bez jejíž trpělivost a rad, bychom to s Jessie nezvládly. :) Jsem opravdu ráda, že jsem našla právě tento cvičák.

Kdo zná německé boxery, ten ví, že jsou to báječní blázniví parťáci vždy svolní k jakékoliv lumpárně. Ani s věkem je tyto vlastnosti zdaleka neopouští J. Když bylo Dynušce deset let, začala jsem mít pocit, že pro ni vymýšlím stále tu samou zábavu a že procházky se mnou jsou někdy děsná nuda (soudě dle psího výrazu). Naštěstí jsem kousek od našeho bydliště objevila Dogsport cvičák, a tak jsem si řekla, že to zkusíme… Pod vedením Aleny Kolářové jsme s Dynuškou začaly cvičit způsobem, který jsme do té doby vůbec neznaly a který nás doslova nadchnul. Také jsem se setkala s názory, že tahat psa v tomhle věku na cvičák je vážně děs a trápení. Nicméně nikdo z těch lidí neviděl, jak několikrát Dyna vůbec nechtěla ze cvičáku odejít a tahala mě ještě směrem k tunelům, které chtěla probíhat. Nebo jak vždycky po odpolední vycházce a ještě jednou po večerním jídle s nadšením v očích čekala, až pochopím, a trochu si zacvičíme J. Za nás obě můžu cvičení s Dogsportem jedině doporučit a přislíbit věrnost ;-)

Rozárie je kříženec border collie a chodského psa což je ve výsledku velice  temperamentní pejsek. Měli jsme tu čest vyzkoušet klasický cvičák, kde se nás na malém plácku za nemalé peníze krčilo nejméně deset. S každou hodinou se chování Roz horšilo a já se začala bát, že jsem si na sebe ušila moc těžké břemeno a holku nezvládnu. Když byl Róze necelý rok, na doporučení kamarádky jsem navštívila DogSport CZ. Co si budeme nalhávat, na první lekci jsem se cítila jakkoliv, jen ne jistě. Trénink je o 180 ° odlišný od jiných. Ovšem s každou další hodinou jsem na nás cítila pokroky a trénink nás bavil čím dál tím víc. 

Miminu nyní budou skoro dva roky a myslím si, že pokrok co jsme od té doby udělali je obrovský. Už nás netrápí projíždějící cyklisté, koloběžkaři, či běžci. Ve městě, v parku a lesích si bez mrknutí oka můžeme dovolit chodit bez vodítka a agility se nám stalo velkým koníčkem. Velké díky patří Verči, která s námi měla vždy notnou dávku trpělivosti a vše nám vysvětlila a v mnoha věcech pomohla.  V tuto chvíli už jen doufám, že na tréninky budu mít více času a s Roz se naučíme dalším a dalším věcem.

Je smutné, že Češi - národ pejskařů, z velké většiny zastává výchovné metody zastaralé několik desítek let. Když se v parku občas dívám jak lidé učí své čtyřnohé mazlíčky poslušnosti, je mi psů doopravdy líto. Věřím, že pozitivní motivace je jediná cesta, jak z pejska udělat bezkonfliktního, sobě rovného parťáka, který vás CHCE poslouchat a cvičit s vámi.

S mojí vipeticí Enigmou jsem začala chodit na kurzy pozitivní motivace víceméně z nudy a abych s ní něco dělala. Začaly jsme když byly Enině asi 4 měsíce a lepší náhoda nás nemohla potkat :) Cvičení mě chytlo, začala jsem se více zajímat i o teorii a chování psů. Postupně jsme přešly na trénink agility a i když to zpočátku vypadalo všelijak, dneska se už ukazuje jaký super potenciál chrt má a jak jí to baví. Myslím, že na klasickém cvičáku bych s ní vůbec nic nezmohla, protože jakýkoli nátlak u ní vyvolává rychlé znechucení. Takže i správným výcvikem můžete mít z "hloupého" dostihového chrta chrta běhajícího s radostí agility :)Také mi moc vyhovuje přístup domluv tréninků a celková koncepce výcvikové hodiny. Super jsou taky různé pořádané klubové akce, semináře apod. Můžu jen doporučit!

Mám dva Jack Russel teriery. Prošli jsme klasický cvičák, pak na dalších dvou místech agility a pořád to bylo stejné. Chlupáči štěkali, hlavně ten mladší, zajímalo je vše jiné, jen ne já a tak jsem z toho začala být smutná, že nám to neklape a hledala jsem řešení jak to změnit. Našla jsem články o pozitivní motivaci a pak našla i to báječné místo DogSport CZ, kde se takto cvičí a vše se začalo zlepšovat. Všichni tři jsme spokojeni, vše je mnohem lepší, kluci jsou poslušnější. Už umíme i něco z agility a snažíme se naučit nějaké triky. Moc nás to baví a jsme šťastní. Učíme se trpělivosti, hlavně teda já.Velkou výhodou je flexibilita v termínech, protože můžu přijít na trénink, když mám čas, a ne že je to jen určitý den v týdnu Prostě je to prima fajn a super. Moc velký dík!

S Misty chodíme na cvičák k Verče už přes rok. Z cvičení jsem nadšená já i Misty. Verča umí pochopit individuální potřebu každého psa, takže přesto, že je Misty "nežravec" i "nehravec" zvládla už se naučit spoustu věcí (o sobě ani nemluvím :-)). Důležitá je pro mě také flexibilita v termínech konání výcviků. Děkujeme a doporučujeme všem!

Do psí školy DogSport chodím se svou dvou letou fenkou Aishou od jejích pěti měsíců. Pod vedením Veroniky Górecké se z mého bílého švýcarského ovčáka stal ovčák, na kterého se mohu spolehnout, že mě vždy uposlechne. Rozhodla jsem se jí učit pozitivní motivací. Každou hodinou výcviku jsem viděla, jakým způsobem lze porozumnět psí řeči. A viděla jsem hlavně pokroky, kterých jsme docíleli,díky Verčiným užitečným radám. V psí škole se učí nejen pes, ale i majitel. Výcvik se vždy provádí v přijemném prostředí určeném na trénování. Můžete mít skupinový trénink nebo individuální. Já osobně ze začátku upřednostňovala individuální lekce, jelikož Aisha nebyla moc poslušná a bylo těžké jí odvolat od jiných psů, ale postupem času, jak pejsek rostl jsem raději volila skupinový trénink. Byl pro mě větším přínosem. Aisha se naučila poslouchat a dokázala jsem jí odvolat nebo odpoutat od jiných psů. Díky tomuto tréninku jsem předešla nechtěným střetům s jinými psy. Na každou hodinu, co nás čeká se vždy těším. Pokaždé si z její hodiny něco nového a užitečného odnesu. Na DogSport CZjsem našla kontakt od mé kamarádky, která má už dva pejsky cvičené přímo pod jejím vedením. A tak jsem neváhala a kontaktovala Verču, protože Aisha byla opravdu každým dnem silnější, svéráznější a byla plná energie a bála jsem se, že jí nedokážu odvládat. Popravdě neměla jsem zkušenost s velkým psem. Potřebovala jsem pomoc, kterou mi Verča dala. Za což jsem nesmírně vděčná. Tuto psí školu bych chtěla doporučit i dalším potencionálním začátečníkum.

Když někomu řeknu, že chodím se svým psem na cvičák, skoro pokaždé slyším „… no to by mě bylo toho psa líto.“ Většina lidí si představuje cvičák, kde se na psa řve a mlátí se do něj (ne že bych to někdy neměla chuť udělat i já). Ale mě by bylo líto psa, který musí být celý život na vodítku, protože neposlechne a zdrhá. Na cvičáku DogSport CZ v Liliovce jsme prošli lekcemi pozitivní motivace a můj pes se tam naučil poslouchat, protože to sám chtěl a já se naučila trpělivosti, kterou jsem nikdy moc neměla a stále se jí učím. Pod odborným vedením výcvikářek, které mají obdivuhodnou trpělivost, tam vyrůstají zdraví a veselí psi, kteří také ještě něco umějí. A když jsme pak pokračovali v lekcích agility, bylo to vlastně jen pro zábavu a pro hezké chvíle, strávené se svým psem. Vždycky jsem si myslela, že mě na závody nikdo nedostane a také mě tam k tomu nikdo nenutil. To člověk najednou dostane chuť vyzkoušet si to ještě někde jinde.

Na cvičák do Liliovky chodíme rádi – chce to jen lásku, plné kapsy pamlsků a o zábavu je postaráno. 

K Verči chodíme s Badíkem cca 1 rok. Našim velkým problémem bylo a je, že Badík má problémy s koncentrací, zajímá ho všechno okolo ( čichání, běhání „za psíma holkama“ atd) jen ne já. Protože je to můj první pejsek a neměla jsem téměř žádné zkušenosti, tak jsem se na začátku bohužel dopustila spousty chyb z neznalosti, které musím nyní napravovat.

Agility jsme se trošku věnovali už dříve na jiném cvičáku, ale Badíka to moc nebavilo a utíkal z parkuru čichat a já si nevěděla rady, co s ním. Proto jsem se na doporučení kamarádky obrátila na Verču a pomocí pozitivního cvičení a trikům vidím, jak se můj pejsek pomalu mění. Triky a shaping ho velice baví a strašně rád je předvádí a i v agility našel zálibu, protože pomalu začal chápat, co se po něm vlastně chce.

Vyhovuje mi styl výuky, že jsme na hodině po dvojicích a tak máme čas si důkladně procvičit dané úkoly, líbí se mi, že Verča dokáže nastavit trénink podle potřeb každého pejska individuálně, v případě neúspěchu vymýšlí další možnosti, aby to pejsek pochopil a byl úspěšný. I přesto, že výuka pomocí PM není na dvě lekce, ale chce to trpělivost, mě to moc baví a na každou hodinu se moc těším. A když vidím, že i ten můj „zlobivý kluk“ se výrazně zlepšil, tak mám radost dvojnásobnou. Je před námi ještě dlouhá cesta, zdaleka nemáme vyhráno, ale člověk se učí vlastně celý život a mě, nezkušeného psovoda, tento styl výuky naučil, jak aktivně pracovat se svým pejskem a jak skvělý vztah si spolu díky tomu můžeme vytvořit.

Děkujeme Ti Verčo za veškeré rady a trpělivost, kterou s námi máš.

Ahoj všichni,
mám 13 ti měsíční kraťandu a od září loňského roku navštěvujeme DogSport, který mi doporučila kamarádka. Hledala jsem totiž něco jiného než je" klasický cvičák". Trénuje se tady pozitivní motivací a shapingem, což pro mě bylo něco úplně nového a je úžasné vidět vašeho psa jak si namáhá hlavičku :D a nemusíte ho do toho nutit. Dcera s ní začala cvičit agility a obě to moc baví.

Všem doporučuji 
Dáša a Terka 

Kurz Pozitivní motivace jsme začali navštěvovat v březnu a od té doby jsme s Axou (border teriér, 10 měsíců) udělali obrovský kus práce. I když jsme hned poté, co jsme si ji přivezli domů, začali docházet do psí školky a pejsek zdánlivě „ovládal“ základní povely typu „sedni“, „lehni“, „zůstaň“, „pac“ apod., časem se jí začaly všechny triky motat dohromady a bez pamlsků zkrátka nefungovala. Navíc jsme začali mít poměrně vážný problém s přivoláním, a to hlavně od ostatních psů, ale i lidí. Ještě dnes pro ni sice není vůbec jednoduché vzdát se hry a okamžitě přiběhnout na zavolání (přeci jen je to ještě štěněJ), ale už se alespoň sama, bez dovolení, za cizími psy nevrhá (ví, že doma je stejně největší srandaJ).

Jednotlivé triky vždy trénujeme tak dlouho, až (oběJ) přesně víme, co a jak se po nás chce a až máme všechny prvky dostatečně zafixované. Výcvik probíhá hlavně pomocí různých her (pes je nadšen a baví i páníčky, hlavně ty, kteří jsou v danou chvíli v roli pozorovatele!). Axa od malička moc hravá nebyla, hlavně pomalí lidé byli dobří tak akorát jako kousátko, ale dnes už sama doráží a chce „trénovat“.

Kromě pozitivní motivace se dnes s Axou začínáme věnovat i agility a obě nás to moc baví!J

Když jsme vybírali mezi cvičáky, tak pro nás byly důležitá tři kritéria..
Časová flexibilita - můžu se domluvit na termínu podle možností a práce, nemusím se nijak omezovat a přizpůsobovat
Cena - platím za každou hodinu zvlášt, žádná velká částka placená dopředu
Individuální přístup - ve skupince cvičíme s max.dvěma dalšími psy, rozhodně bysme necvičili s dalšími pěti..
Proto jsme vybrali DogSport CZ, vždy milý přístup, zodpovězení jakýchkoliv otázek, vždy individuální přístup.
Máme pejska z útulku, takže u něj by rozhodně nefungovala forma trestu, proto pozitivní motivace, s přestupem na agility.
Hodinu od hodiny jsou vidět pokroky, hodiny jsou u nás zaměřeny hodně na hry, takže to pejska i mě nesmírně baví. 

Při prvním seznámením s výcvikem psa pozitivní motivací, jsem zjistila, že nemusím psa bít a křičet na něj, když něco neudělá. Upřímně, to mě odpuzovalo od klasických cvičáků a proto jsme je nikdy nezačali navštěvovat. Možná i díky tomu jsme to měli s Keepem jednodušší. Nebyli jsme omezeni předchozími zkušenostmi, které by nám bránili pochopit základní myšlenku výcviku PM, protože ne každý se s ní dokáže ztotožnit.

Ze začátku jsme měli problém a to ten, že Keepa zajímalo úplně všechno ostatní, než já a moje volání a povely. Raději si čuchal na zemi a běhal za ostatními psy. Díky Verče jsem zjistila, že problém jsem byla já a ne Keep, jak by si někdo mohl myslet. Nebyla jsem pro něj dost zajímavá, a proto se choval, jak se choval. I na prvních lekcí, kdy se měl soustředit jen na mě, tak utíkal a v podstatě si zkoušel dělat “co chtěl“. Časem se to ale začalo zlepšovat. Keep pochopil, co se od něj chce a už teď můžu říct, že i venku na procházce vidím ohromný pokrok, který jsme spolu udělali. Nejvíc se mi líbí, jak je Keep ze cvičení nadšený a těší se na každou příležitost, kdy může zase cvičit.

Jelikož je to šeltiák, jak se patří, štěkal na kurzu jako blázen a i to se nám PMkou podařilo minimalizovat.

Jako pes v pubertě má také problém se snášenlivostí s některými psy. Většinou nebyl ten, kdo by vyjel jako první, ale takové chování je nepřípustné ať už ho vyvolal nebo ne. I tohle se nám díky instruktorce Verče podařilo podchytit a vidíme velké zlepšení.

Je jasné, že vše má svůj čas a nemůžete si myslet, že ze dne na den bude z vašeho psa génius, který vždy poslechne. Díky PM, se ale naučíte, jak pracovat se svým psem, co má váš pes rád, co ho baví, jak řešit problémy s jeho chováním, jak předcházet nežádoucímu chování, ale hlavně se naučíte trávit se svým psem aktivně čas a vytvoří se mezi vámi úžasný vztah, který už vám nikdo nikdy nevezme.

Musím říct, že Keep se sice naučil spoustě věcem, nejvíc jsem se musela ale učit já sama a občas to bylo hodně náročné. Výsledek však stojí za to a děkuju moc Verče za obrovskou trpělivost, protože ne vždy to s námi bylo jednoduché a hlavně za ochotu a nasazení s jakým se nám věnovala.

já jsem z toho cvičení úplně nadšená!! Nejen že je to super po-pracovní terapie 
pro mě, ale i Sheylu to děsně baví, a zjišťuju, že vlastně vůbec není takovej magor, 
jak jsem myslela... jen jsem s ní neuměla správně pracovat ;)) ....

Musím říct, že jsem byla na toho našeho kluka pyšná, když jsem ho viděla.... Moc za všechno děkuji! 
Tím myslím hlavně výcvik, dobré rady, flexibilitu v termínech konání tréninků a také za to video! 
Jsem moc ráda, že k Tobě chodíme.

Diagnóza: panický strach z jízdy autem s nadměrným sliněním (během 1,5 hod skoro 0,5 litru)

Hledali jsme řešení, jak přepravovat našeho slintu, zmírnit jeho strach a zároveň nezničit auto. V kufru by zešílel, na zemi sedět nechtěl, takže zbývaly jen zadní sedačky s připoutáním, do kterého se v panice zamotával. Veterináři nám poradili Nokinal, což psa omámilo, ale nijak více nepomohlo. Verča nám poradila koupit klec. V té době jsme měli za sebou 60 minut tréninku pozitivní motivace (já i pes jsme zásady pochopili). Nevěřila jsem, že Monty do té klece někdy vleze. Za 45 minut tréninku tam byl. Celkem 3 hodinové tréninky a pravidelné cvičení doma a Monty jezdí autem jako fík. V klidu, bez jediné kapky. A on se do té klece dokonce těší!!! Z pozitivní motivace jsem nadšená. Monty se díky ní naučil chodit i na vodítku, aniž bych za ním vlála, různé triky a cvičení ho baví. 
Lucie Valentová 

Dne 7.září 2013 jsme se zúčastnily s Týnou neoficiálních závodů, které byly uspořádány v rámci akce „Koně v akci – koně všem“ na pardubickém závodišti. Diváků se sešlo hodně a tak když Týna viděla ty davy lidí a plné tribuny, odcházela neustále pryč z areálu a v očích měla jen jedno přání : tady nebudu už ani minutu, jdu domů! Byla absolutně ve stresu z toho prostředí a já jsem viděla náš závod jako fiasko. Ve chvíli, kdy jsem ji posadila na start se úplně změnila, najednou věděla, co má dělat a co se po ní chce. Parkúr jsme proběhly bez jediné chyby v nejlepším čase, největší obdiv sklidila za slalom, který proběhla i s bezchybným náběhem, jako by ho běhala odjakživa. Z toho jsem měla největší radost, vždyť ještě na jaře na slalom koukala jako na věc, kterou ona teda určitě dělat nebude. A pohár za první místo už byl jenom přídavek k té mojí velké radosti, že mám tak šikovného pejska.