Ohlávka – k čemu je to dobré?

Zaprvé je dobré znát, proč pes tahá na vodítku. Odpověď je poměrně jednoduchá, ale né vždy si ji správně vykládáme. Dejme tomu, že procházíte se svým psem kolem druhého psa. Váš pes si chce toho druhého očichat a tak za ním vyrazí. Stanou se dvě věci. Zaprvé napne vodítko a tím pádem  dosáhne na druhého psa (popřípadě se k němu alespoň přiblíží). Právě se pes naučil následující “ čím více zatáhnu, tím blíže se odstanu k odměně“ Odměna je v tomto případě sociální kontakt.

Správně vycvičený pes by měl předvést následující chování: buď bude psa 100% ignorovat anebo se naučeným signálem „zeptá“ zda se může jít seznámit.

Některé jedince odnaučíme tahat tak, že je budeme napřiměřeně trestat za každé zatáhnutí (strach z bolesti bude natolik silný, že přehluší hodnotu odměny). Hlavním efektem tohoto „výcviku“ je strach z vlastního majitele a pasivita, vedlejším je zdánlivě hezká chůze na vodítku. Daleko větší část psů si raději dobrovolně zvolí trestání, protože natažené vodítko jim přináší výhodné odměny. Některá plemena mají toto chování geneticky upevněno. Například bíglové byli šlechtěni, aby zvládli velké nepohodlí, jen aby udrželi stopu a dohnali lišku.

Takže jak naučit psa pomocí ohlávky ukázkovou chůzi na vodítku? Tuto pomůcku používáme nejen pokud pes neumí správně chodit na vodítku, ale také v případě, že je nekontrolovatelný a nebo fyzicky těžko zvládnutelný. Ohlávka (tak jako všechny výcvikové pomůcky) není samospasná. Ohlávka sama o sobě nevyřeší daný problém, ale pomůže vytvořit chování, které následně výcvikem upevníme.

Nikomu asi nepříjde divné, když vidí koně s ohlávkou, ale téměř každý se velmi brání nasadit ohlávku psovi. Často lidé říkají, že je to trápení psa, ne-li přímo týrání. Ti stejní lidé ale s klidem na svého psa řvou, stokrát za procházku trhnou  vodítkem, nebo jinak psa trestají, hlavně že pes není „týrán“ ohlávkou. Doporučuji si sehnat RTG krční páteře snímky takto „vychovávaných psů“! Zkuste si nasadit obojek na krk a poproste kamaráda, ať s vámi kažou minutu silně trhne, a představte si, že toto zažívá pes každý den po dobu řekněme 10 let.

Základem je zvolit správnou velikost ohlávky (na trhu je velké množství značek a velikostí) a neméně důležité je naučit psa, aby pro něj nošení ohlávky bylo příjemné. To lze zvládnout za pár lekcí.

Pokud máme takto připraveného psa (těší se na ohlávku a nemá tendenci si ji sundávat), nasadíme mu i obojek. Velmi se osvědčilo přepínací vodítko (se dvěma karabinami). Jednu karabinu připnema za ohlávku, druhou za obojek. Vždy když pes zatáhne, tak místo toho aby se odměnil tím, že se dostal tam kam chtěl, ohlávka mu stočí hlavu směrem k vám. Což je první krok k vytvoření žádoucího chování – „pokud něco chceš, jdi k tomu v klidu“. Bez pomocí ohlávky jde toto chování vytvořit velmi těžce – musíte být neustále ve střehu a kolikrát disponovat velkou fyzickou silou (například když máte hyperaktivní dogu).

Při správném postupu časem nebudete ohlávku potřebovat vůbec. O správné technice výcviku se více dovíte v naših kurzech.